Na podzim 2021 se můžete těšit na moji knížku

Běžet život se psy HUSKY

Kniha už je napsaná a teď se dokončuje její finální podoba- jazyková korektura, výběr fotek, grafické zpracování, výběr tiskárny, ujasnění financí…

Proč napsat svoji knížku?

Dlouho jsem této myšlence odolávala a to hlavně z toho důvodu, že mám pocit, že dnes napsal knihu o svém životě už téměř každý. Tyhle knížky jsou pak na regálech v supermarketu a nebo v levných knihách a stejně je nikdo nekupuje a nikdo nečte.

Mám v počítači napsáno hromadu textů, které jsem psala v posledních dvaceti letetech. Letos oslavím padesáté narozeniny a tak přišel čas s těmi texty něco udělat. V době mého dětsví se říkalo:

Je ti padesát a byl jsi v Rusku? Nebyl, tak neraď!

Vidíte, padesát mi bude a v Rusku jsem byla, takže všechny podmínky splňuji a je čas něco pustit do světa.

Ale zase vážně! Jsem člověk, který žije současným okamžikem a raději řeším, co bude v budoucnosti, než abych se babrala ve věcech, které už byly a nejdou změnit. Beru vše, co se mi stalo v životě, jako že to bylo to nejlepší, co mne mohlo potkat, protože mne to dovedlo až sem, do tohoto bodu mého života. Dnes jsem i vděčná lidem, kteří mi v životě ublížili. Vše špatné co se mi kdy stalo, mne vždy posunulo k něčemu daleko lepšímu a většímu! Vždy to byl jen impuls, který mne posunul dál.

Moje paměť a moje vzpomínky jsou vždy střípky obrazů spojené s pocity, které je tenkrát provázely. Snažila jsem se ty obrazy popsat slovy a tady teď máte můj život jak na dlani.

I kdyby tahle knížka nikdy nevyšla veřejně, tak si ji píši aspoň pro sebe, protože si v ní já sama můžu listovat a fůru věcí připomenout. Jsou okamžiky, které když se nezachytí , tak zmizí a už se nevrátí. V této knížce jsou okamžiky, které si chci pamatovat.

Mám pocit, že můj život je jako jedno velké puzzle a každá další kostička přesně zapadá na své místo. Jsem zvědavá na ten výsledný obraz, který sestavím. Moje kniha je další kostičkou do tohoto obrazu.

Člověk někdy porozumí věcem až v ten moment, až když je řekne nahlas a nebo napíše.

Z chaotických myšlenek se najednou stává ucelený obraz, do kterého jednotlivé puzzle naprosto logicky zapadají.

Jsem člověk, který má rád příběhy. Ráda příběhy poslouchám a ráda příběhy vyprávím.

Aby lidé pochopili příběhy jiných, musí si prožít své příběhy. Každý je sám sobě svým spisovatelem, tvůrcem svého osudu.

A tady je můj příběh: já a husky, běžet život se psy husky

Zde je ohlas první čtenářky, která byla násilně donucena přečíst všech 160 stran textu mé vznikající knihy s pracovním názvem „Běžet život se psy husky“:
 

Když jsem se zamyslela nad tím, co bych o chystané knize řekla, okamžitě mi v mysli vybavilo: „ohňostroj vtipných esejí i moudrých zamyšlení“. Jejich autorka vás bere za ruku a vede na dobrodružnou výpravu svým dosavadním životem, ukazuje a poodhaluje vám svůj svět svýma očima, občas vyprovokuje k polemice až nesouhlasu se svými postoji (např. povídka Fotografové), protože před vámi nic neskrývá a na nic si nehraje, občas se smějete, až se za břicho popadáte, a vzápětí vytahujete už třetí papírový kapesník…

Nečekejte žádný příběh, na sebe navazující „kapitoly“, žádnou dějovou souvislost, jaká je typická pro téměř všechny knihy. Jana ji totiž nepsala prvoplánově pro nás, pro čtenáře, ale pro svoji vnitřní potřebu vypovídat se formou příběhů z důležitých momentů, které na své cestě životem autenticky prožila. Nepsala ji rovněž „najednou“, jako jiní autoři. Texty vznikaly spontánně, tak jak šel čas a plynul Janin život a ona, jak zní titulka knihy, „běžela svůj život se psy husky“.
 
V knize se dozvíte o Jovce – jejím prvním „haskounovi“, které se navzdory genetickému kódu plemene sibiřský husky žít ve smečce líbilo žít život solitérky, o počátcích jejího závodění a taky o tom, co si Jana myslí o mushingu a koho za mushera považuje, o tom, proč v zimě jezdí na Sever, jaký má přístup k tezi „být slavný“, o filmu Psí láska… Nechá vás nakouknout i do svého soukromí – rodina, první lásky, okamžiky prožitého štěstí i zármutku, bilancování. Dozvíte se, že i saně mají duši, ale také si užijete autenticitu longových závodů psích spřežení, ve kterých díky extrémním podmínkám jde často doslova o život. Seznámíte se i s některými lidmi – Františkem, Gertem, Susan…
Osloví vás jednoduchost textů a zároveň jejich hloubka, Jana si všímá maličkostí a detailů, které obvykle lidé míjí bez povšimnutí a dokáže z nich vykřesat neobyčejně poutavé příběhy o dobru a zlu, o nevyřčeném a těžce popisovaném poutu mezi člověkem a psy, s nimiž doslova žije a zejména o odpovědnosti za ně. Asi za mě nejsilnější apel z textů – zodpovědnost. Zodpovědnost k nám samotným, ke psům, kteří nás v životě doprovází, k tomu, jaká ta momentální situace je, jak ji vyhodnotit a postavit se k ní, vyvarovat se přitom zbytečných extrémů, póz a euforií, a přistupovat ke všemu svědomitě.
 

Při čtení jednotlivých textů budete, stejně jako já, doslova a do písmene vše, o čem píše, prožívat (protože takhle jsou příběhy vesměs napsány). Mně se při čtení totiž vždy jakoby promítal na plátně filmový příběh a já ho dokonce vnímala tak nějak po svém a doplňovala o své zážitky a prožitky. Není, resp. nebude to kniha na „jedno přečtení“. Alespoň ne pro mě. Vždy ji budete moci otevřít na jakékoliv stránce, u jakékoliv eseje a vždy si po přečtení něco nového „odnesete“.

Závěrem ještě jednu poznámku: Jana je pro mne renesanční osobnost a její texty mě vzaly za srdce.